Canisterapie

 

 

    Co je to canisterapie?

 

Pojem Canisterapie je složen ze slov „Canis – pes a terapie – léčení  Canisterapii je léčba, která se zabývá léčením lidské duše psí láskou. Canisterapie je způsob terapie, která využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka.

 

Ve světě se canisterapie rozvinula převážně v druhé polovině 20. století. U nás se začala pořádně rozvíjet až po revoluci Sociologové si totiž před lety všimli, že péče o domácí zvířectvo zvýhodňuje nejen životní styl, ale i pozitivně působí na zdravotní stav venkovanů ve srovnání se stejně starými občany ve městech. Psychologové, psychiatři a neurofyziologové využili tyto poznatky a zavedli již před více než patnácti lety do režimu dne cílevědomý a pravidelný kontakt se živými zvířaty jako součást komplexní léčby nemocí ve stáří. V dnešní době se canisterapie používá především k řešení problémů psychologických, citových, sociálně integračních.

 

Canisterapie je jednou ze složek zooterapie, která se dá provádět nejen se psy, ale i s jinými zvířaty, např. s kočkami, králíčky, morčaty apod.

 

  Na úkor této terapie vznikla v roce 1990 mezinárodní organizace IAHAIO (International Assosiation of Human-Animal Interaction Organizations), která sdružuje jednotlivé národní organizace zabývající se výzkumem vztahů mezi člověkem a zvířetem a podporující myšlenku jejich harmonického soužití a odpovědného přístupu ke zvířatům.

 

Zooterapii lze rozdělit na:

 

AAT (Animal Assisted Therapy)

Zvíře se stává nedílnou součástí terapeutického procesu. Provádí ji zdravotnický personál za pomoci vybraného vycvičeného zvířete. Výsledek je objektivně pozorovatelný a měřitelný (např. vyprovokování pohybu, zvětšení slovní zásoby apod.)

 

AAA (Animal Assistend Activities)

forma pasivní – např. umístění akvária ve společenské místnosti navozuje příjemné prostředí. Role zvířete je pasivní, ale pozitivní efekt zde vnáší svou přítomností.

 

Forma interaktivní – rezidentní (stále) – zvíře žije v ústavu, kde se o něj stará personál nebo klienti. Pro psy je méně vhodný – není jeden pán, nedostatek odpočinku může vyvolat problémové chování. Vhodnější pro kočky, křečky, králíčky atd.

forma interaktivní – návštěvní – tato forma je personálem vítanější, odpadá starost o zvíře. Zvíře přichází se svým pánem vždy ve stejný den a hodinu. Musí zde být dobrá spolupráce s personálem, a dobrá komunikace s klienty apod.

Další z mnoha organizací je anglická organizace CHATA (Children in Hospital and Animal Therapy Association = Děti v nemocnicích a terapie pomocí zvířat). Má za cíl návštěvy se zvířaty na dětských odděleních ve vyhrazených prostorách, hlavně pro dlouhodobě a onkologicky nemocné děti.

 

Canisterapie probíhá pod vedením canisterapeuta a většinou i ve spolupráci se zaměstnanci zařízení, kam týmy docházejí. Canisterapie může rozdělit na skupinovou nebo individuální, vždy záleží na individuální potřebě postiženého klienta. V žádném případě nejde o to vypustit psa do skupinky dětí či babiček a dědečků a za hodinu když je pes unavený, si ho vyzvednout a jít domů. Jedná se pro pejska o velmi náročné a vyčerpávající cvičení a to zvláště v případě, že pracuje s tělesně i mentálně postiženými klienty. Canisterapeuti dochází se psy i do domů pro seniory. Návštěvy pejsků působí jako příjemné zpestření běžného dne. Je to pro ně příjemné rozptýlení.

 

Pejsek by nikdy neměl setrvávaT v zařízení až do úplného vyčerpání a také by mu nemělo být záměrně  fyzicky a psychicky ubližováno. Pokud jsou tato pravidla dodržována, pejsci navštěvují zařízení rádi a vyhledávají kontakt s dětmi a dospělými, aby si s nimi pohráli a pomazlili se.

 

K dovednostem canisterapeutického pejska patří:

 

splnění povelů poslušnosti (např. přivolání, posazení, odložení)

aportování předmětů a jiné hry

trpělivost při dotyku chovance/pacienta, setrvání v pozici

pozornění člena rodiny nebo personálu na nestandardní chování jednotlivce.

 

Využití Canisterapie

Nejčastějšími druhy postižení a obory, ve kterých se využívá psa-canisterapeuta a jeho působení, jsou:

 

Mentální postižení - V této oblasti napomáhá „canisterapie“ u dětí, s různým stupněm mentálního postižení, k udržení jejich delší pozornosti. Canisterapeutický pes je nápomocen při rehabilitačním cvičení, a to speciálně při nácviku a rozvoji hrubé a jemné motoriky a uvolňování spasmů atd. Hrou s pejskem se rozvíjí u dětí  psychomotorická činnost a podporuje se a rozvíjí fantazie. Pejsek napomáhá se sbližováním, zajišťuje pocit ochrany a jistoty. Je to důvěrník, kamarád a věrný společník postižených klientů. Mezi klientem a canisterapeutickým psem musí fungovat vzájemná důvěra a spolupráce

 

Canisterapie je využívána k rehabilitaci, ale také podporuje sbližování se s okolím a napomáhá k lepší komunikaci

 

Tělesné postižení - U tělesného postižení je canisterapie využívána především k rehabilitaci, pejsek motivuje postiženého ke cvičení, je zdrojem ke zlepšení komunikace s okolím. Při starosti o pejska se odvede pozornost od jiných potíží. Důležité je, že pejsek odbourává klientovi bariéry osamělosti.

 

Smyslové postižení – U smyslového postižení např. u nevidomých, je využíváno jak psů asistenčních tak i psů canisterapaeutických. Pejsek varuje klienta před překážkami či nebezpečím a tím dodává pocit bezpečí v davu. Je to kamarád a společník, který snižuje strach a stres klienta z neznámého prostředí.

 

U sluchově postižených je také využíván jak pes asistenční tak pes canisterapeutický. Pejsek zvyšuje nezávislost postiženého, dokáže ho varovat před překážkami či jiným nebezpečím, zvyšuje soběstačnost a sebedůvěru postiženého klinta.

 

Autismus - U autistických dětí je canisterapie velmi důležitá především pro jejich styk s okolním světem. Pejskové plní roli určitého prostředníka mezi lidmi a okolním světem a přispívájí k jejich duševnímu klidu rovnováze, snižují pocit osamění. Prostřednictvím pejska lze dosáhnout zlepšení projevů autismu.

 

Epilepsie: Pro osoby trpící epilepsií je canisterapeutický pes velmi důležitým uklidňujícím faktorem a může napomáhat ke  intenzity snížení záchvatů, dodává pocit bezpečí, svobody a volnosti. Někteří pejsci dokáží vycítit blížící se záchvat a varovat tím postiženého.

 

Psychologická a psychiatrická onemocnění – U těchto onemocnění napomáhá pejsek ke zlepšení komunikace mezi pacienty a ošetřujícím personálem. Pejsek je objektem péče a tím odvrací pozornost  pacienta od svých psychickým potíží a dochází ke snižování pasivity, apatie a otupění. Pejsek je také velkým pomocníkem při léčbě drogově závislých a je také využíván jako pomocná léčba zneužívaných dětí.

 

Logopedie - V logopedii pomáhá canisterapeutický pes při nácviku správné výslovnosti a pomáhá také k rozšiřování slovní zásoby.

 

– Velice důležitým oborem, kde je canisterapie užitečná a kde se jí hojně využívá je geriatrie. Zvířata totiž mohou starým a opuštěným lidem nabídnout nejen přátelství, lásku, pocit vzájemné potřebnosti, ale i respektování. Pozitivní úloha zvířete spočívá nejen ve schopnosti zastoupit chybějící úzké mezilidské vztahy, ale i  k pravidelnému pohybu a nabídce prožívání slasti v zanedbávané hmatové stimulaci – to je možnost se se zvířetem pomuchlat, pomazlit a vzájemně se přitulit. Pejsek dává také svému pánovi určitou jistotu a věrnost ve vztahu k němu, zvyšuje pocit bezpečí a napomáhá ke zmírnění pocitu osamění, žalu a bolesti při ztrátě životního partnera. Je dobrým prostředníkem k lepší komunikaci a navazování kontaktu s okolím, dokáže vyburcovat z nostalgie a deprese.