Bobathova metoda

Bobathovu metodu vyvinula Berta Bobathová, původem z Německa se svým manželem Karlem Bobathem, který pocházel z Československa. Společně se usídlili ve Velké Británii, kde pracovali na tomto konceptu a založili Bobath centrum v Londýně.
 
Jedná se o neurovývojovou terapii, která se používá ve velké části světa pro léčbu zejména dětské mozkové obrny, ale také pro léčbu mnohých neurologickým onemocnění v dospělosti - pro příklad je velmi využívaná v problematice stavů po centrální mozkové příhodě.
 
Začátkem dvacátého století převládal názor, že lidé s poruchou centrální nervové soustavy nemohou žádným přístupem zlepšit ovládání svých pohybových dovedností. Některé přístupy doporučovaly alespoň posílit funkce neporušené, či posílit nepoškozenou stranu těla, avšak byly i takové názory, že jakékoli fyziterapeutické metody jsou zbytečné. Ale Bobathovi svými revolučními myšlenkami ukázali, že zlepšení postižené oblasti je možné! Lidé postižení mozkovou mrtvicí, tak mohli zlepšovat a zvyšovat pohyblivost na poškozené straně těla. Prosazovali tehdy nezdůrazňovanou myšlenku, že lidské tělo funguje jako celek, a že i chůze a její kvalita závisí vedle mnoha jiných, také např. na postavení v ramenním kloubu.
 
Dětskou mozkovou obrnu brali manželé Bobathovi za neprogresivní onemocnění, které vzniklo na základě poškození ještě nezralé dětské centrální nervové soustavy. Toto poškození tedy logicky ovlivňuje dozrávání mozku a v průběhu zrání centrální nervové soustavy s sebou nese mnoho viditelných příznaků s tím souvisejících. Nejčastěji dochází k poruše vývoje dítěte v určitých aspektech a zároveň nacházíme porušené napětí svalů a nedokonalou, narušenou koordinaci pohybů.