Jmenuji se Karel Blažek. Tento web jsem vytvořil z důvodu projektu do školy na předmět informační technologie. Moje webové stránky jsou zaměřené na téma Dětská mozková obrna. Řikáte si proč jsem si vybral zrovna toto téma? Odpověď je jednoduchá. Vybral jsem si ho z důvodu, že sám Dětskou mozkovou obrnu mám. Tak jsem se tedy rozhodl, že se o tom pokusím napsat.

 

Dozvíte se tu co to vlastně co Dětská mozková obrna je. Jaké jsou formy a příčiny onemocnění. Najdete tu i různé příběhy týkající se DMO. Naleznete tu různé zajímavosti o různých léčebných metodách. V neposlední řadě o mém pohledu na handicap.

 

Doufám, že se Vám můj webový projekt bude líbit.

 

 

 

Já a můj handicap.

 

Narodil jsem se ve 34. týdnu těhotenství. Hned po narození mě dali lékaři do inkubátoru, který mě udržoval v teple. Po narození byly rodiče zaučeny rehabilitační metodou tzn. Vojtovou metodou. Lékaři po narození konstatovali, že budu pouze ležící. Rodiče to ale nevzdali a cvičili se mnou stále intenzivněji  věnovali mi svůj veškerý čas za což jim patří velký dík. Často jsem jezdil k různým lékařským specialistům. Dokoncese nám naskytla přiležitost naštívit jednoho z největších kapacit v oboru ortopedie doc. Pavla Koláře, který je známí především u našich vrcholových sportovců. Pan docent nám řekl, že mám velkou šanci začít chodit. Nešlo to bez mé velké vůle a píle a také především podpory ze strany rodiny.   Tak se důležitou součástí mého každodenního života,stalo cvičení do kterého se mi nechtělo, ale časem jsem si na to zvykl a začal jsem se na cvičení těšit. Pokroky se dostavily i díky časté rehabilitaci na klinice v Hradci Králové. Dále mi velmi pomohly léčebné pobyty v lázních  Luže- Košumberk. Lázně jsem navštěvoval v doprovodu mamky, zpočátku i 3 krát za rok. Nedílnou součástí mých pokroků se staly také korekční operace na dolních končetinách. Nebyly to vůbec lehké chvíle, ale stáli za to. Pohybuji se o dvou francouzkých holích za což velice děkuji rodičům, kteří měli velkou vůli abych měl handicap co nejmenčí a mohl si užívat plnohodnotného života ikdyž trochu s překážkami. Ted už zaleží. Jen mě jak se opřu do dalších pokroků vedoucí ke zlepšení mého zdravotního stavu.

 

Je pravdou že mi asi moje postížení hodně vzalo, ale s tím se člověk smíří a neustále s tím bojuje. Tak třeba napřiklad sportování Ale díky škole do které chodím se mužu a velmi rád se začleňuji do sportovních aktivit mezi další přátelé s handicapem.